hostinský m. majiteľ al. nájomca hostinca;
hostinská ž.
hostinský1 -ká -ké príd. zastaráv. ▶ súvisiaci s hostincom, pohostinským zariadením; podávaný v hostinci: hostinská živnosť; jednotvárna hostinská strava; Kuchár z hostinskej kuchyne otvoril okno a vôňa nás zašteklila v nose. [K. Tomaščík]
hostinský2 -kého pl. N -kí m. zastaráv. ▶ majiteľ hostinca: úslužný h.; h. priniesol na stôl kus slaniny; Nechali hostinskému veľké prepitné a psa, driemajúceho pod stolom. [J. Blažková]; prechýlené ↗ hostinská
hostinský majiteľ al. nájomca hostinca • hovor. krčmár • výčapník (kto čapuje nápoje) • hovor. šenkár
hostinec, -nca m. podnik, v ktorom sa podávajú nápoje a jedlá, reštaurácia nižšej triedy, krčma;
hostinský1 príd. h-á strava
hostinský1 p. hostinec
hostinský2, -ého m. majiteľ al. nájomca hostinca (pred znárodnením);
hostinská, -ej ž.
1. majiteľka hostinca;
2. hovor. žena hostinského
(jeden) hostinský; (bez) hostinského; (k) hostinskému; (vidím) hostinského; (ó) hostinský!; (o) hostinskom; (s) hostinským;
(traja) hostinskí; (bez) hostinských; (k) hostinským; (vidím) hostinských; (ó) hostinskí!; (o) hostinských; (s) hostinskými;