ženích m
1. kto sa žení, mladoženích: cestus: pas panensky, ktery ženjch rozwazal na weselu za dawna; nuptus: ženjch; sponsus: ženjch (KS 1763); pjsen o ženjchowi a neweste (GrP 1771); nowa neb mlada newesta pekne se odiwa y ozdobuge, aby se zalibyla očam ženicha (GK 1779); miluge newesta zenicha, detj otca, matku proto, ze sa o nich staragu, gich žiwga, opatrugu (SQ 1781)
2. snúbenec, budúci manžel: epithalamium: sv. Bazil k temu nauča, aby sme sa wždy tak krasne zachowali, gak zasnubena stydliwa dewčyce pred swym ženychem (PP 1734); (panny) proto olege do lamp swich nezaopatrilj, že se vbezpečili, gakoby gesste zenjch gegjch prjti nemel (HRANOVNICA 18. st)
L. nebeský ž. Pán Ježiš: nasse srdce Ženichu Nebeskemu mame zweriti (MH 1712); wim ga gednu zahradu welmi obzwlassnu a diwnu, w ktereg se sam nebesky zenich prechaza (SJ 18. st); -ov príd privl: thalamus: ženichowá komora aneb manželsky dum postelny (KS 1763)