švagor m nem [šva-, švo-; -or, -(e)r] manželov al. manželkin brat, sestrin manžel: Barbora wiznala, že Petr Polak, ffoyt nass, sswagr gey, dal trzy pruty role za gey diel otczyzny; sswagr jéj dal duom na rinku; žk 1464; 1473; on sswagra sweho truhlu vylamal a s ney ssesdesate zlatych wsel jazernica 1554; poslal my mug sswager, brat mey zeny, od teg diewky dwa klobuczky trenčín 1610; ostatnj pribuznj z toho titulem sswagrou ctya, mužou brat mužowu sestru a sestrin muž bratowu ženu zowe kob 1666; affinis: sswagr; levir: mánžela bratr, manzelki bratr, aliqvi sswagr ks 1763; k wam pratele, kmotrowe, kmotra, obraca se mrtwy swoger sj 18. st;
-ský príd: venditor wyss specificovanu rolu bol zaconcambioval tež za swu vlastny rolu we sta tolaroch, wedla pokrwnosty sswagerskeg žilina 1658; ja som mu powjedal, šwagríčku, ga wam prypustjm z lasky šwagorskeg, ale nje, že by to už wasse wlastnuo malo bywat dražkovce 1759; affinis: sswagerský dsl 18. st;
švagrík, -íček dem: widawsse kona, sswagriczku, ak zdechne, nech tweg polowicza sskodi lehôtka 1671; múj milý švagrík, jaký ti ona má jazyk asl 1761; domu idúce a z gedním swím šwagrem sa stretnúce, ukazuwal radostně zisk svúg, který odpowedel, dobre, šwagričku bu 1795