šátek p. šatka
šatka ž, šátok [-ek], šatík m
1. kus látky, tkaniny, obyč. štvorcového al. trojuholníkového tvaru na rôzne použitie, ručník: zustawa wrchnych weczy: truhla gedna, sskrynie dwe a k tomu nieczo malo bilych ssatek (ŽILINA 1594); dal geden krasny koberecz na kanczel a geho p. manželka gednu krasnu patalitovu, hedvabem y zlatem krasne vikrompovany satyk na kaljch (P. ĽUPČA 1627); satka y fertuchy Pawlowe mnohych uzdrawowali (SP 1696); (pozostalosť) ssatka na hlawu 1 (KRUPINA 1697); ona gi nohi sskrabala, mussky odhanala, zaludek zahrjwala, luzko postilala, wodu wlacila a ssatky prikladala (VP 1764); do komory ssly a pengaze do satky z klobuka wisipaly (M. KAMEŇ 1773); sol v pevnem octe pomocenu do satki zavinali a na ranene misto prikladali z prospechem (BR 1785)
2. vreckovka: nezby hantuzkem neb ssatkou utrene byli, totiz dyerki w nose (KoB 1666); nos satku, uterackem, rucnikem utreny biwa (KoA 17. st); linteolum: rucnjcek, mala ssatka na nos, ssatka, utjracek; muccinium: ssatka, rucnjcek na nos, na sopel (KS 1763); šatôčka [-oč- -eč-] dem: ssatečka bjla, hedwabem zlutym po kragech stenkowana (HALUZICE 1629); kdyz polnj hospodar cyti, ze kysnutj geho musstu prestawati pocjna, tehdy muze cepjky aneb sspunty cistymi ssateckami obtaceti a ge pomalu do sspuntownych djrek powstrkati (HRK 1773)
L. potná š. vreckovka, obklad: sudariolum: potny ssatka, ssatecka (KS 1763)