šátek p.
šatka
šatka ž,
šátok [-ek],
šatík m
1. kus látky, tkaniny, obyč. štvorcového al. trojuholníkového tvaru na rôzne použitie, ručník: zustawa wrchnych weczy: truhla gedna, sskrynie dwe a k tomu nieczo malo bilych ssatek žilina 1594; dal geden krasny koberecz na kanczel a geho p. manželka gednu krasnu patalitovu, hedvabem y zlatem krasne vikrompovany satyk na kaljch p. ľupča 1627; satka y fertuchy Pawlowe mnohych uzdrawowali sp 1696; (pozostalosť) ssatka na hlawu 1 krupina 1697; ona gi nohi sskrabala, mussky odhanala, zaludek zahrjwala, luzko postilala, wodu wlacila a ssatky prikladala vp 1764; do komory ssly a pengaze do satky z klobuka wisipaly m. kameň 1773; sol v pevnem octe pomocenu do satki zavinali a na ranene misto prikladali z prospechem br 1785
2. vreckovka: nezby hantuzkem neb ssatkou utrene byli, totiz dyerki w nose kob 1666; nos satku, uterackem, rucnikem utreny biwa koa 17. st; linteolum: rucnjcek, mala ssatka na nos, ssatka, utjracek; muccinium: ssatka, rucnjcek na nos, na sopel ks 1763;
šatôčka [-oč- -eč-] dem: ssatečka bjla, hedwabem zlutym po kragech stenkowana haluzice 1629; kdyz polnj hospodar cyti, ze kysnutj geho musstu prestawati pocjna, tehdy muze cepjky aneb sspunty cistymi ssateckami obtaceti a ge pomalu do sspuntownych djrek powstrkati hrk 1773
o potná š. vreckovka, obklad: sudariolum: potny ssatka, ssatecka ks 1763